4.2.17

Snad nikdy nezjistím

Neprocitnu,
sejdu nahoru,
vypiju si snídani a sním čaj

zavřu dveře a nevyrazím.

Nepůjdu mezi lidi,
budu s nima mlčet,
zavřu knížku a nebudu číst

z vlaku už nevystoupím.

Nevrátím se,
nebudu se procházet,
nepůjdu na procházku

nekoupím si oplatku.

Nepřijdu domů,
nebudu se převlékat,
nebudu jíst a nebudu pít,

nelehnu si a zhasnu lampičku
probudim se

a zjistím, že jsem to všechno,
všechno dělala jinak, než bych chtěla,


že jsem to všechno dělala naopak.

Žádné komentáře:

Okomentovat