AF or is my

Nepamatuju si, že bych kdy psala zábavnou poezii. Vždycky to byly elegie, nářky nad světem, srdceryvné vylejvárny, balady a úvahy. Pokud nepočítám jednu z prvních vlastních básní, co si vybavuji (byla o tom, kterak chci pod stromečkem kočku a psa nalézti), většinou měly moje básně okolí (nebo alespoň těch pár lidí, kterým jsem je dala přečíst) chytnout za srdce, rozplakat, popřípadě donutit skočit z mostu.
Někde zčistajasna se ve mně ale zrodil nápad, že to jde i jinak.


Možná je to z velké části koncertem Karla Plíhala (o kterém píšu tady), na kterém jsem byla v září. Plíhal prokládá celý svůj koncert vtipnými dvoj či čtyřveršími a celé publikum se válí smíchy. V souladu s vybroušenými rýmy v jeho jednoduchých písničkách jsou to dokonale strávené dvě hodiny života. Jak už jsem řekla, všichni se baví.
Až tak dobře na tom ze začátku asi nebudu, každopádně ano, zkouším psát aforismy - tedy krátké veršované texty, co jsou určeny k pobavení.

Nejlepší mi na aforismech přijde, že vás nutí celý význam nacpat do co nejnižšího počtu slov, protože, jak praví klasik, pokud vtip, tak krátký a úderný. Nabízí možnost vyřádit se zase úplně jinak, než jsem dosud byla zvyklá. Baví mě to.
Asi se něco mění, když se od elegické lyriky přesouvám k té nejsnadněji stravitelné formě epiky. Že?

Třeba se alespoň trochu pobavíte, zasmějete, nebo alespoň pousmějete, třeba alespoň tak jako já při jejich vymýšlení.

:)

V noci

Vyvětrej tu peřinu

nebo tady uhynu.

Internetová

Do háje, sakra, hrome,

zase mi spadnul Chrome.

Vábivá

Mám vlastní rekord na stovku

z kuchyně na pohovku.

V kině

Tváří v tvář nášlapné mině

jsi jako ve 3D kině.

Podzim

Slunce svítí každé ráno

září naším tmavým bytem

škoda, že jsme všichni dole

skryti atomovým krytem.